Dnes mám pro Vás slibovaný článek včetně odpovědí na dotazy, které jste mi psaly. Je fajn mít blog, na kterém si mohu psát, kdy chci, co chci a pokud má někdo s tímto článkem problém, k tomu dodám jen jedno. Každý dospělý člověk, by se měl chovat slušně, jak v reálném životě, tak i zde na internetu. Mně to třeba nedělá žádný problém:)
Když jsem dala na facebook status, že bych chtěla sepsat nějaký článek na téma blogy, chování blogerek a nějaké mé „zážitky“, bylo jasné, že Vás toto téma zajímá. Hned jste psaly dotazy a většinou mají mé příspěvku na facebooku tak 4-5 tisíc zobrazení, tento (zde) měl přes 8 tisíc. Víte, že mě baví na blogu psát o tom, co baví či zajímá vás, takže nebylo co řešit:)
V úvodu bych ještě chtěla dodat, že jsem se tento článek nerozhodla napsat proto, že bych chtěla někoho urážet či shazovat, to jsem nikdy ve svém životě nedělala, nedělám a nikdy dělat nebudu! Nejsem člověk, který by měl potřebu si virtuálně na někom něco dokazovat, na to mám vlastní život a mozek docela dost v pořádku. Jelikož se však nezapojuji do žádných diskuzí a kauz, které často čtu a mám na ně nějaký názor, rozhodla jsem se tak nějak stručně, po 4 letech blogování, se tak trochu vyjádřit.. Pokud vás zajímají mé postřehy či zkušenosti v tomto směru, čtěte směle dále:)
Článek píši V Š E O B E C N Ě nebudu mluvit o nikom konkrétním (jelikož konkrétní situace se mohou týkat více lidí). Pokud se někdo v textu poznáte, neznamená to, že píši zrovna o Vás!!!! Já zase nejsem nadčlověk, abych sledovala všechny blogy a blogerky.
Možná Vám úvod přijde zbytečně dlouhý, mně ne, jelikož víme, že pokud není něco jasně napsané, lidé si velice rádi domýšlí věci po svém a o to nestojím. Co jsem zde chtěla napsat, tady je, co tady není, tady prostě není.
Z pohledu čtenářky..
- hodně mi při sledovaní youtube videí nebo blogů vadí, když se autorka začne rádoby nenápadně ohánět tím, že její článek či video je lepší, než té a té, protože ona to dělá jinak, lépe blablabla. Možná se to takhle zdá docela nevinné, ale ony to nevinně nemyslí, a to je ten problém. Vyloženě se snaží shodit něčí názor, který není špatný, je to prostě jen jiný názor, protože každá jsme jiná a máme jiné nároky atd.. Jakmile vidím tohle chování, absolutně se mi tím autorka zprotiví a většinou ji pomalu, ale jistě přestanu sledovat:/
- vadí mi se koukat na falešná kamarádství, a to zejména proto, že je to vždy dokola se opakující scénář 1. známe se měsíc, sešly jsme se a bum, celý život jsme se hledaly 2. bohužel již po měsíci, zpravidla i dříve, se holky přestanou bavit. Po sem by si ještě člověk řekl, škoda no, že to holkám nevyšlo, ALE.. 3. tím to bohužel nekončí, vzájemně se začnou pomlouvat a jedna shazuje druhou nebo je to jen jednostranné, jak kdy 4. dotyčná si najde novou kamarádku na život a na smrt a celý kolotoč je nám čtenářům předveden znova a znova.. Štve mě to za prvé proto, že nesnáším přetvářku, za druhé mě to štve proto, že nesnáším, když ze mě někdo dělá blbce, byť nepřímo a za třetí mi to vadí proto, že kamarádství je pro mě jako pro člověka něco velice vzácného, co podle mého názoru nevznikne jen tak a už vůbec ne mezi lidmi, kterým už není náct. Pro někoho je to možná zábava, pro mě je to tak trochu rouhání a využívání. Samozřejmě tím nechci říct, že není možné přes net najít kamarádku, já bych mohla vykládat, avšak ten průběh bývá podle mého názoru dočista jiný..
- vadí mi, když vidím, ja se nějaké blogerky využívají, to vlastně docela dost souvisí s bodem výše, protože to vždy umí strašně šikovně zaobalit hrozně upřímným kamarádstvím, které hledaly celý život a našly právě až jako blogerky. Kamarádství však trvá asi jednu, dvě blogerské akce a šmitec.. Samozřejmě z jedné strany je mi to šumák, ale z druhé, je to takové trošku zklamání pak v té osobě no..
- vadí mi, když jako čtenářka procházím blogy a najdu komentář od nějaké blogerky, ve kterém se naváží do jiné, ale ne na jejím blogu, prostě jinde.. O to by ještě ani tak nešlo. Pak ale zapnu například instagram, otevřu fotku a tam ta stejná slečna či paní té druhé posílá srdíčka a kytičky:-O Co byste si pak o takovém člověku mysleli? Tohle mi prostě vadí, a to nejen z pohledu čtenářky, v mém životě to tak prostě absolutně nefunguje, pokud někoho nemám ráda, tak se s ním prostě nebavím, nestýkám, neřeším ho. Proč se blogerky usmívají na někoho, ke komu nemají sympatie? Co jim to v životě dává? Nechápu to.
- ach ta přetvářka. Nejednou se mi stalo, že jsem si psala s nějakou blogerkou, padla diskuze atd… Pak mrknu dotyčné na blog, insta, cokoliv a tam čtu, jak sděluje naprosto něco opačného, než mi psala. Chápete to? Já ne.
- aktuální je blogerka roku, k tomu bych se také mohla docela i dlouze vyjádřit, ale asi moc nemám chuť.. Snad jen, že mě překvapuje, jak moc jsou tím některé posedlé, jak kdyby se kvalita blogu, tedy to, co blogerka umí, posuzovalo na základě toho, zda se v této soutěži objeví. Kdepak, dámy, kdepak.. Tak nějak jsem to shrnula zde, pokud by Vás zajímal můj názor na tuto soutěž.
Je možné, že spousta z Vás toto nevidí, a že já to vidím jako čtenářka proto, že jsem navíc i blogerka, tedy toho vidím, vím a spojím si mnohem více. Možná ale ne, proto vlastně tento článek, zajímá mě, jak to vidíte vy..
Z pohledu blogerky
V tomto směru jsem toho zažila od doby, kdy můj blog sleduje více čtenářů a pohled NĚKTERÝCH blogerek se na můj blog jednoznačně změnil, velmi mnoho, avšak rozhodně to sem nebudu psát, to ani nejde, jelikož by to nebyl článek, ale kniha:-D Podělím se s Vámi ale o pár zkušeností a poznatků, které jsem postřehla u svého nebo u ostatních blogů.
- jakmile máte blog a začnete mít více a více čtenářů, jsou blogerky, jejíchž pohled na Vás, se začne měnit, nevím, jak jinak to nazvat:-D No a tak se rozhodnou, že Vás začnou sledovat, třeba na instagramu nebo facebooku. No a dál nic. Žádná reakce, žádný komentář, like na fotku, nic.. Dříve jsem netušila, co to znamená, pak jsem narazila na jednu diskuzi, kde se toto také řešilo, prý holky čekají, jestli jim to sledování ta druhá blogerka oplatí, teprve pak by se začaly nějak projevovat. Pokud jim to ta druhá neoplatí, prý si ji zase odhlásí:-D Chápete to? Já to absolutně nechápu, tak pokud někoho už lajknu jak se říká, tak asi proto, že mu chci věnovat svůj čas, tudíž se mi práce té blogerky musí líbit, no a když se mi líbí, tak jí to třeba napíšu nebo dám ten blbej lajk, který mě opravdu nestojí tolik námahy, když už se na fotku koukám. Takhle mě začalo sledovat několik „známých“ blogerek, zda si mě odhlásily či sledují dál, to netuším a je mi to jedno, jelikož je mi toto vypočítavé chování dost nesympatické a přijde mi velice dětinské.
- Jako blogerku mě mrzí, že se blogerky navzájem moc neumí pochválit. Neříkám, že všechny to vůbec, ale řekla bych, že toto dost pokulhává.. U některých mi přijde, že nekomentují absolutně nikde, jako by se bály komentovat, aby neupozornily na to, že existuje nějaký další blog, tak to na mě prostě působí. Ano, existuje spousta blogů, minimálně desítky jsou lepší, jak ten Váš, no a co, to je přece super, ne?! Mrkněte na ně třeba zde.
- vadí mi, když čtu od blogerek nebo jiných expertek komentáře typu, nooo té zase poslaly a mně nic… Achjo, no tak někomu něco pošlou, někomu ne no, tak si to prostě kupte, hotovo.
- tohle je docela zajímavé a zvláštní.. Ještě před pár lety, když můj blog nesledovalo tolik čtenářů, jsem klasicky komentovala na blozích, že, jak teď, no a v pohodě… Od té doby, co můj blog má více jak několik tisíc čtenářů, na mě některé blogerky, které s tím dříve neměly žádný problém, přestaly reagovat. Ale je fakt, že tohle je mi docela jedno, to spíše jen tak pro zajímavost:)
- a poslední věc, co mi vadí a teda určitě nijak nesouvisí s tím, že bych byla blogerka, vidím to běžně i u ostatních čtenářů.. Vadí mi, když se na něco zeptám na blogu nebo i vidím dotazy od ostatních a blogerka na to nereaguje. K čemu ten blog pak je? Je jasné, že čtenáři mají dotazy a pokud mají dotazy na autorku blogu, tak je i docela slušnost, odpovědět. Skvělým vzorem je v tomto naše nejznámější blogerka Petra Lovely Hair, nevšimla jsem si, že by jakýkoliv zásadnější dotaz, nechala jen tak. Dokonce i na komentáře, ve kterých dotaz není, reaguje poděkováním. To se mi líbí! Pokud to zvládá ona, fakt nevidím důvod, proč by to nemohly zvládat i blogerky, které mají těch dotazů na blogu, facebooku či instagramu mnohonásobně méně. Ale samozřejmě, člověk musí chtít, že.
Ano, jsou to všechno malichernosti ve výsledku a já nad tím rozhodně nepřemýšlím 24h denně, ale souvisí to prostě s blogem a těchto věcí si nejde nevšimnout.
Tak a teď druhá část článku, ve které se budu věnovat dotazům, které jste mi psaly ve spojitosti s tímto článkem na facebooku. Dotazy budu kopírovat z facebooku:
Mě by u některých blogerek zajímalo, jak moc retušují fotky/videa před publikací. Co je doopravdy práce líčení a kde, co museli přidat/ubrat. – Tak zde těžko mohu odpovědět, jelikož já pod ruky ostatním blogerkám nekoukám při úpravě videí či fotek. Ale když budu mluvit za sebe, už jsem Vám to psala v článku zde. U svých fotek vždy upravuji nějaký ten jas a kontrast, když je prostě hnusně venku a fotka je tmavá. Retušovat neumím, avšak na valné většině fotek si musím trochu rozmazat kruhy pod očima, páč je mám fakt velké a prostě mi to vadí, dávat detail na líčení a pytle na hady pod okem. Je mi jasné, že vám je jasné, že ty kruhy mám, přeci jen mi už není 20 let, že, ale prostě radši je máznu. Do líčení nezasahuji nikdy, to by pak jaksi blog neměl smysl.
Zaujimalo by ma ako ty pristupujes alebo aky mas postoj ked na X blogoch je takmer v rovnaky cas recenzia na ten isty vyrobok tej istej znacky /evidentne promo akcia/. A samozrejme „zakulisie“ – když jde například o nějakou propagaci mýdel nebo něčeho podobného, kdy nepotřebuji vidět a číst 10x, zda to někomu voní či nevoní, tak mě samozřejmě jako čtenářku příliš nebaví, dívat se na to dokolečka dokola, a když to vidím u další blogerky, kterou sleduji, tak mrknu jen zběžně, protože mám třeba ráda její fotky atd.. Jiné je, když jde o dekorativku, paletku stínů, makeup, korektor.. V tomto případě je vždy super vidět více recenzí a přečíst si více názorů, protože já jako čtenářka potřebuji názor někoho, kdo je mi typově tak nějak nejblíž, že, což může být třeba jedna blogerka z 10, které sleduji, takže v tomto případě mi to nevadí vůbec a jsem za to naopak moc ráda, protože mám šanci vidět recenzi, která bude pro mě co nejvíce přínosná.
kopec som ich prestala citat najma kvoli ‚uzasnym‘ recenziam na vsetky vyrobky co testuju, uz po minimalnom pouzivani – toto nebyla otázka, paní či slečna to napsala před otázkou, která byla výše, ale mě to celkem zaujalo, tak s dovolením budu reagovat. Samozřejmě, pokud někdo píše recenzi na krém, který používá 5 dnů, tak to asi není moc v pořádku, já jsem si teda ničeho takového nikde nevšimla, nevybavím si, že by to tak někdo dělal. Co se týká dekorativky, tam já osobně nemám problém recenzi po těch 5 dnech udělat. U stínů, rtěnek, tvářenek, korektorů, díky velkým zkušenostem poznám, zda je dobrý či ne, nejen po pár dnech, ale už jen podle konzistence. Myslím, že takhle to má většina žen, které se v kosmetice vyznají, nejen blogerky. Líčím se denně, takže dát si každý den na rty rtěnku, pro mě fakt problém není. To mi teď připomnělo případy, kdy firma zašle produkt několika blogerkám na zrecenzování a začnou se články objevovat. Již několikrát jsem v těch recenzích četla narážky typu: já vám přináším recenzi až po měsíci či půl roce, protože jáááá to dělám pořádně. 😀 Tohle mi přijde hrozně směšné. Absolutně nemám nic proti tomu, když někdo, cokoliv zkouší dlouho, proč ne, však každého věc. Ale toto jsou vyloženě zase takové ty narážky a shazování ostatních, a to se mi nelíbí. No já nevím, asi bych se jako „beauty“ blogerka moc nechlubila tím, že musím rtěnku nosit měsíc, abych poznala, jaké má vlastnosti a zda je dobrá či špatná. Jak říkám, asi záleží na zkušenostech, kdo je má, pozná velmi rychle, zda je produkt kvalitní či ne. Třeba někdo pozná i u krému za pár dnů, že je kvalitní, netuším, já to nepoznám.
Ještě mě napadlo, pokud bys měla poměrem (př. 10:90) vyjádřit jaká část tvé sbírky je tebou koupená a jakou jsi dostala k recenzování – Na toto jsem slečně odpovídala hned na facebooku. Já opravdu nepatřím k ženám, které by se začaly líčit až poté, co si založí blog nebo prostě k těm, které našly kouzlo kosmetiky až s věkem, naopak. Kosmetiku miluju od dětství a od 15 ti let se líčím, kosmetiku si tedy kupuji už více jak 15 let. Blog mám 4 roky, z toho první spolupráce přišly až po 2 letech blogování. Ten poměr neznám, ale ač jsem za ty poslední 2 roky měla hodně spoluprací, rozhodně produkty z nich netvoří většinu mé kosmetické sbírky, to vůbec.
Nebo kdybys napsala na jaký produkt děláš recenze nejraději a co tě naopak vůbec nebaví, ale děláš to (třeba kvůli nám čtenářům Emotikona wink – Nejraději dělám recenze na vše, čemu rozumím:)) Nejradši tedy na dekorativku, nejvíce asi na oční stíny, paletky, tvářenky, rtěnky. Pak moc ráda píši o kosmetických štětcích. Toto jsou věci, o kterých bych mohla psát od rána do večera, jelikož s nimi mám spoustu zkušeností a ráda radím ostatním, aby to měli snazší a nemuseli se složitě pídit po tom, co a jak, nejen pokud s líčením začínají… Myslím, že jsem nikdy nedělala článek na blog, který by mě nebavil. Kdybych takové články dělala, blog by brzy skončil, protože mě baví právě proto, že mě baví ty mé články:-D Snad to dává smysl… Že bych nějaký článek dělala jen kvůli Vám čtenářkám? No asi třeba takové ty články, kde dávám tipy, třeba právě na ty štětce, to bych asi kvůli sobě nedělala, že, avšak i tak mě ten článek baví, takže ho dělám i kvůli sobě..
Jaké je blgerské zákulisí, které by mě nikdy ani ve snu nenapdlo? – tohle asi nebyla přímo otázka. Tady nemá vůbec smysl se rozepisovat, jelikož to by musel být článek na pokračování:)) Jsou to často opravdu nechutnosti, takže si myslím, že je lepší, když o nich člověk radši neví.
Jak fungují spolupráce a jaké čuňárny se v tomto někdy dějí? Pf, jak fungují? Pokaždé jinak, ale vlastně vždy stejně. Mluvím pouze o své vlastní zkušenosti, jak to mají ostatní, netuším. Dojde mi email, tam je většinou už rovnou napsané, jestli chtějí recenzi na nějaký konkrétní produkty nebo mi dají vybrat. Pak mi to pošlou, já to vyzkouším, nafotím, sepíšu a hodím na blog. Pak článek pošlu jim, oni mi převelice děkuji, že něco takového ani nečekali a jede se dál:-D To teď teda nepřeháním, většinou mi chodí velice krásné odezvy od značek, což je moc fajn, protože jak často se Vám stane, že Vám z Inglotu či Zoeva značky napíšou něco ve smyslu, že „fakt umíte“:)) Taková nejčerstvější zkušenost, včera mi přišel email z webu janovapec, což jsou pečené musli. Zeptali se, zda bych něco z jejich nabídky chtěla vyzkoušet a napsat o tom článek. Jsem nevěděla o co jde a název webu mě tak trošku vyděsil)), ale když jsem mrkla, hmm, paráda. Napsala jsem jim, že ráda a co mi chtějí poslat, protože musím vědět, co mi chtějí poslat, ať vím, zda o tom chci nebo mohu napsat, že..
Čuňárnu jsem asi nikdy nezažila, když něco vypadá podezřele, což poznám velice rychle díky své práci a zkušenostem, hned jim píšu, že nemám zájem, takže asi i díky tomu jsem nikdy neřešila něco, co by bylo přes čáru. Jo, už vím, u dvou značek se mi stalo, že jsem napsala recenzi a značce se tam nelíbila jedna věta, napsali mi, jestli ji můžu z článku smazat. No samozřejmě, že nemůžu. S těmi značkami spolupracuji dlouhodobě, jsou fajn a nikdy více je už nenapadlo mi něco takového napsat.
Ptaly jste se mě také na facebooku, proč blogerky, když jim něco vadí a někoho řeší, nejmenují. Ještě před nedávnem jsem na to měla jasný názor, myslela jsem si, že holky nejmenují, aby se někoho zbytečně nedotkly, když nejde o nic životně důležitého, vím dokonce, že si některé dámy rády vymýšlejí, asi aby byly zajímavé, nevím atp.. Události posledních dnů mi však otevřely oči, a proto mohu nyní dodat, že nejmenují i z toho důvodu, že se bojí. K tomu bych snad jen dodala, ať se nikdo ničeho nebojí, kdokoliv prudicí, ať už je to blogerka nebo čtenář, vám může být naprosto ukradený, jsou to cizí lidé, kteří Vám mohou být doslova putna. Nikdo nemá právo vás jakkoliv omezovat, každý člověk si může dělat co chce, vyjadřovat co chce a to jak na internetu, tak i v životě, taková je díky bohu doba. Takoví Jeníček a Mařenka se v lese také báli, ale nakonec se vyprdli na strach a jak skvěle dopadli!:)
Mna by zaujimalo kedy prestavas sledovat dany blog. Co je tym faktorom, ze nan uz viac nekliknes. V poslednom obdobi sa citatelia na niektore blogerky nonstop stazuju a vytahuju rozne “kauzy“, ale v konecnom dosledku klikaju a citaju dalej – přesně tak, toho jsem si také všimla, naposledy ve spojitosti s blogerkou roku, kdy se teda vyjádří někdo, že se mu nelíbí, co jiná blogerka dělá, například, že předhazuje neustále, ať pro ni čtenáři hlasují a cpe to všude apod.. Přitom je jasné na koho naráží a s tou blogerkou si dále posílá ty zmíněné kytičky a srdíčka nebo se zkrátka normálně baví, nechápu to:-O Jako nepřijde mi normální shazovat před ostatními to, co moje kamarádka dělá, je to na palici a nechápu to. Možná to už zaznělo výše. Já spousty blogů sleduji dlouhodobě. Až na pár typu Svět podle Lu, Lovely Hair, Černá Moora, jsou to většinou menší blogy, jsou prostě super. Za poslední dva roky jsem přestala sledovat několik blogů, za prvé to bylo proto, že se najednou chování té blogerky obrátilo o 180 stupňů, tedy mi její názory již nebyly sympatické. Dále to bylo proto, že na moje otázky přestala reagovat, jako k čemu mi je sledovat blog a recenze, kde když se na něco zeptám, nedostanu odpověď, k ničemu, že. No a poslední dobou se mi trošku příčí takové to shazování názorů, to mi není sympatické, občas to třeba někomu nějak nechtěně vyklouzne, tak nějak doufám a snažím se to chápat a nevěnovat tomu pozornost.. Takže když to blogerka či youtuberka udělá jednou, snažím se na to zapomenout a říkám si, že to byl jistě nějaký zkrat z její strany, že taková není. No pokud se tak chová dokolečka dokola, nesleduji! Všimla jsem si toho, že jsou některé blogerky morbidní a sledují ty, které nemají rády. Nevím proč to dělají, já sleduji jen blogy a holky, které jsou mi svým chováním sympatické, které jsou milé, vstřícné a blog mají něčím pěkný a zajímavý.
Na závěr bych vám ráda napsala ještě něco. Nikdy se nenechte nikým ovlivnit v tom co děláte nebo co chcete udělat. Dělejte to co chcete a co vy uznáte za vhodné, ať už jde o Váš blog nebo situaci v reálném životě. Jednejte vždy podle svého, vlastního uvážení! Ať už se řídíte srdcem či rozumem, jde to z Vás a o tom to je. Říká se, že rozhodnutí řídíte-li se srdcem, jsou většinou špatná, já si to nemyslím, naopak. A i když se Vás někdo bude snažit odradit, kašlete na ně! Je to Váš život a lepší je udělat rozhodnutí, které třeba nevyjde, nevadí, o to budete do budoucna zkušenější, než něco neudělat jen proto, že Vás od toho někdo zrazuje, řekne, že na to třeba nemáte a pak celý život litovat.. Já v životě zažila tři takové situace, od kterých mě někdo zrazoval, že to nemám dělat, že na to nemám, že to nedám a tak podobně… Dala jsem to! A byly to tři nejzásadnější a nejdůležitější rozhodnutí v mém životě. Absolutně si neumím představit, že bych se rozhodla jinak. Zkráceně, žijte tak, jak chcete vy, ne jak na Vás tlačí ostatní, je to Vás život a nikdo nemá právo (kromě Vašeho šéfa) Vám cokoliv diktovat!
Veškeré mé články na téma blogování, najdete zde. Rozhodně nejsem první, kdo se nad věcmi výše zamýšlel a psal o nich, vidím to a čtu poměrně často, zejména v diskuzich na instagramu, do kterých se zásadně nezapojuji. Já se rozhodla k tomuto tématu vyjádřit zde, na svém blogu. Ten je zde totiž právě od toho, abych Vám psala věci přesně tak, jak jsou!:)
Zažily jste vy něco, co Vás doslova zvedlo že židle nebo Vás nějakým způsobem zarazilo či překvapilo?:)
